BOBOTOV KUK:

není příliš těžké

vyrovnat se bohům

když jim stojíš

uprostřed obýváku

drze se rozhlížíš

po bytě

po knihách

vázách

květináčích

skoro bys mohl natáhnout ruku

a z láhve na stole

si nalít jejich rakiji

uzmout poslední z jejich odvěkých výsad

máš pocit

jako bys znal odpovědi na všechny otázky

hlava ti může prasknout

když lovíš v paměti Vědění

JEJICH Vědění

nemáš nic

i otázky jsi snad zapomněl

propadáš se do nicoty

roboticky

jakoby bez vlastní vůle-

pouhý pozorovatel

v krajině za tvýma očima-

sestupuješ

až na dno Černého jezera

odkud se k večeru vypotácíš

s šílenou migrénou

promrzlý, mokrý a špinavý

ale očištěný

od duchů nitra

kteří zemřeli v horách